TROPICAL HEAT

Při takových vedrech, jaká panovala v minulých dnech, mi bývá poměrně špatně. Nejsem schopna jakékoliv smysluplné činnosti. Den trávím podobně jako naše kočičky, rozdíl spatřuji pouze v absenci kožichu, potažmo jakéhokoliv oděvu obecně. Ležím v momentálně nejchladnější místnosti bytu (zhruba třetí den toto ztrácí smysl, neboť v celém bytě je již teplota konstantní a atmosféra zcela nedýchatelná) jako vyvržený vorvaň a snažím se nehýbat, jelikož i sebemenší námaha (např. čtení knihy) mi způsobuje návaly horka a žaludeční nevolnost, a to nemluvím o psychickém stavu.

Učitel se většinou nachází poblíž, údajně je mu taky vedro, přesto je schopen si celý den něco šudlit na tabletu. Jeho vrozená nedůvěra k masové zábavě mu brání v návštěvě koupališť, aquaparků a vodních ploch v okolí, u kterých se předpokládá zvýšená návštěvnost. Dále je tu ten problém s koupáním. Přehnané namáčení ve vodě by totiž mohlo ohrozit milióny přátelských bakterií žijících na jeho kůži ve vzájemné symbióze. Vůbec nejhorší jsou aquaparky. Zaprvé moc lidí, zadruhé moc vody a zatřetí tobogány. Na tobogánu už jednou byl a nespatřuje v této činnosti žádný smysl, ani mu to nepřijde zábavné, tudíž to do konce života nehodlá opakovat.

Já se ovšem tak snadno nedám, ne nadarmo mi někteří nadávají do "malých manipulátorů". Již od božího rána jsem se snažila učitele přesvědčit o tom, že za A) u vody/na koupališti nikdo nebude, za B) no dobrá, tak tam bude hodně lidí, ale my si najdeme pěkné místečko a nebudeme si nikoho všímat, za C) už je mi všechno jedno, hlavně někam pojďme, nebo umřu. Kolem čtvrté hodiny odpoledne, kdy jsem pronesla něco o sebevraždě z milosti, pronesl učitel onu spásnou větu, že teda jdeme na přehradu.

Překvapilo nás, že lidí tam bylo poměrně dost, ale rozhodně ne hlava na hlavě, voda byla krásně čistá a ještě krásněji studená. Plavala jsem dlouho a pořád dál, a když jsem se unavila, otočila jsem se a plavala zpátky, pak jsem vylezla na deku a aspoň hodinu mi byla chvílemi i zima. A pak znovu. Učitel se nekoupal. Čekali jste snad něco jiného? Neříkejte! Plavky si s sebou sice vzal, avšak domnívám se, že sám nevěřil tomu, že je použije.

Já jsem aspoň provětrala svou novu sukni z NewYorkeru, u které jsem, přiznám se, dlouho váhala, i když stála jenom stovku. Mám pocit, že čím je člověk starší, tím obezřetněji by měl zacházet s křiklavými barvami. Co vypadá svěže a sexy na patnáctileté slečně, může v pětatřiceti působit trapně a lacině. Cestou jsme potkali nejeden ukázkový případ. Příjemný bonus té sukně je, že mi ladí s brýlemi, na které jsem úplně zapomněla, že je mám.

P.S. Trochu mě mrzí, že díky tomuto vražednému počasí nemůžu běhat, a zároveň nechápu některé lidi, že jsou toho schopni!