WE RUN PRAGUE 2013

Loňský WE RUN PRAGUE byl můj první běžecký závod vůbec. Nedala jsem ho pod hodinu. Tato skutečnost mě vyhecovala k tomu, že jsem na jaře ke svému velkému překvapení uběhla půlmaraton a pak i maraton a zjistila, že na tom vlastně nic není.

Moje loňská výzva vznikla podle písničky Netrpezliví od Elánu: dnes máme ešte malý náskok pred vážnou tvárou plnou vrások, každý z nás musí len chcieť... Tím se asi vysvětluje, proč jsem to napsala slovensky, nebo nevím. Každopádně loni se mi zdálo, že všichni mají samé oduševnělé nápisy v angličtině a že vypadám jako exot, proto jsem letos zvolila BORN TO LIVE - LIVE TO LOVE (jestli je to něčí myšlenka, to netuším, já si na ni přišla sama od sebe) a naopak se mi zdálo, že všichni kolem tam mají něco úplně vtipně blbého převážně v češtině.

Kdyby tam mohl být třetí řádek, nechám si tam připsat HATE RUNNING, poněvadž jsem byla reálně přesvědčená, že to letos dám s přehledem pod 40 minut, ovšem ani ne po kilometru se mi udělalo tak špatně, že jsem myslela, že omdlím. Indiánským během (z mého pohledu spíš chůzí) jsem se v čase 55 minut dobelhala k cíli a byla jsem ráda, že žiju.

Neměla jsem s sebou fotografa, tak že fotky jsou tréninkové z dřívějška. (Mám úchylku na lýtkové svaly. Většinou spíš cizí.)

P.S. Letošní trička jsou opět velice vydařená. Mně osobně se líbí ještě víc, než loňská!