Protože vy nevíte, že...
1. poté, co se mi povedlo můj první (vlastnoručně vypěstovaný) kvásek zahubit, mám po mnoha peripetiích nový (darovaný), je mu rok a jmenuje se Ferda (tak doufejme, že s námi nějakou dobu pobude)...
2. už při zadělávání těsta jsem musela přidat skoro jednou tolik vody, aby se mi vůbec spojilo...
3. pak mi nechtělo nakynout, tak jsem ho po 12 hodinách nečinnosti strčila ještě na 4 hodiny do trouby na 30 stupňů a jakžtakž se dopracovala k výsledku, i když rozhodně ne stoprocentnímu...
4. při vkládání do ošatky (to je u nás novinka, dřív jsem používala cedník z IKEA vyložený utěrkou), kterou jsem mimochodem koupila v létě u babičky na řemeslných trzích za lidových 60 korun (mám ještě i kulatou, no nekupte to za ty prachy!), jsem zapomněla kterou stranou dolů a samozřejmě špatně – proto má tolik prasklin, ale to mně rozhodně neva, já praskliny ráda...
5. no a nakonec jsem zapomněla, že když v receptu stojí "pečte nezakrytý 25–35 minut", pro naši troubu to znamená max. 15 minut, protože po 20 minutách už vypadá tahle...
6. aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě spálila při sundávání víka pečicí nádoby...
7. ale chuťově je vynikající. To se nedá srovnávat. Mně někdo zakázat mouku, tak dozajista umřu. Žalem.
(Jenom bych ráda podotkla, že většinou se mě týká pouze bod 6 a 7. Tohle byl opravdu extrém.)
No comments:
Post a Comment
Děkuji.