Husu jsem jedla podruhé v životě, pravou slovenskou s lokšemi poprvé. Co mě však uchvátilo, byla husí játýrka (tímto se omlouvám těm, kteří neradi vnitřnosti a všem ochráncům práv hus). Být to na mně, tak zůstanu u předkrmu.
Cestou do Slovenského Grobu jsme se zastavili na Děvíně. Být tak o dvacet stupňů víc, mělo by to úplně jiný rozměr. Vymrzli jsme už ve frontě na lístky, protože se před nás vetřela asi třicetičlenná skupinka zahraničních (pravděpodobně to byli Španělé, ale zaslechla jsem i polštinu) studentů, kteří platili po jednom, zásadně desetieurovou bankovkou a ještě zdržovali hledáním ISICa. U desátého došly pani pokladníčke padesáticenty. Pro opravdový zážitek si čtyři hoši zapálili hned za branou jointa – věřím, že pak viděli na hradbách i sedmihlavého draka.
Byla fakt kosa a vůbec nejhorší byl vítr. Do té doby jsem si myslela, že už mám dostatečně dlouhé vlasy na to, abych je dala všechny do culíku. Omyl. Původně jsem také doufala, že budu mít z Děvína spoustu pěkných fotek na blog. Tak spoustu určitě.
Soutok Moravy a Dunaje jsem si také představovala velkolepěji. Morava je v místě soutoku o polovinu užší než třeba v Uherském Hradišti. Aspoň že Dunaj nezklamal. Horní, nejzajímavější část hradu je z důvodu nestability skalního útesu pro turisty uzavřena, škoda, ale i tak to tam mají pěkné. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín… No ne, aspoň tam byly ty skály pískovcový, občerstvení… Co je tady? Prd.
Docela mě nadchla cyklotrasa, která vede kolem Dunaje pod hradem. Určitě se tam někdy vypravíme (až bude zase teplo!).
Okrem Ivanky pri Dunaji vraj môžem byť aj Ivanka pri Nitre, ale to až niekedy nabudúce.
No comments:
Post a Comment
Děkuji.