YELLOW WOOL

Po dlouhé době zdánlivé nečinnosti jsem zase tady. Nečinnost je to poslední, co by se o mém životě za posledních x měsíců dalo říct. Pravda, na blogu se to neprojevuje, uznávám. Chybí mi světlo na focení a můj zimní šatník je rovněž poměrně skromný a jednotvárný.

Za tu dobu, co jsem se neprojevovala, se stalo poměrně dost věcí. Vánoce, Silvestr, Nový rok, Tři králové – ale úspěšně jsem to stihla ještě před Hromnicemi.

Od té doby, co mám blog, jsem se hodně posunula (pokud ne viditelně, tak alespoň v myšlenkách). Chytřejší ale nejsem. Pořád si nejsem jistá tím, co mi teda vlastně sluší a co ne. Opravdu reálně uvažuji o tom, že navštívím nějakou odbornici na barevnou typologii, jsem nadšená z těchto stránek, do Žiliny to mám od babičky co by dup. Že by?

O víkendu jsem si dávala na vlasy neutrální hennu (Khadi). Jsem k podobným věcem v poslední době poměrně skeptická, mnohokrát jsem se spálila. Vím, že i když je na barvě napsáno “vydrží 8 umytí”, tak vydrží vlastně navěky – sice ne v původním sytém odstínu, ale vydrží. Proto jsem pročítala diskuze, pečlivě zkoumala obrázky před a po barvení a jelikož jsem ani na odbarvených vlasech odvážných žen nezaznamenala ŽÁDNÉ změny, pustila jsem se směle do práce. Světlé vlasy nemám, říkala jsem si, není se čeho obávat. A tak jsem zase zrzavá. Tak divně. A asi se mi to nelíbí. No co… No comment…

Učitel se zase vyznamenal. Najednou zničehonic povídá, že nejsem moc árijský typ, že bych se do Reichu asi nedostala, že vypadám spíš jako židovka. Nevím, kde se to v něm bere. Já bych myslela, když už to teda musí být, že jsem slovanský typ. Řekla jsem mu, že mu teda nebudu kazit jeho čistokrevný rodokmen, že si sbalím saky paky a kočky a potáhnu. A taky že už je mi jasné, proč tak zarytě trvá na sprchovém koutě. Žádný takový – sprchu škrtám. Můžu být jedině ráda, že nemáme britky, až se v něm příště probudí jeho německé geny... Mein Gott!

Žlutá sukně měla být pončo. Ale neslušelo mi a špatně se z něho vystrkovaly ruce, takže jsem ho předělala na sukni. Kdybych to byla bývala věděla už od začátku, pletla bych na kruhových jehlicích, aby tam nebyly švy. Učitelovi se nelíbí. Jemu se vůbec nelíbí, když chodím oblékaná moc alternativně a neuniformně. Je pravda, že se mi díky tomu lidé dost často smějí (nebo vysmívají?). Sukně je pěkná, teplá, ale nikdy nevím, co k ní. A chtělo by to krátký (nebo aspoň jiný) kabátek nebo bundu, tu jsem letos nesehnala (pláču). Ani nemusím podotýkat, že byla ukrutánská zima (dvojciferné číslo pod nulou), ale nemohla jsem ani ceknout, jinak by učitel zavelel k domovu (dalo mi neskutečnou práci přemluvit ho na procházku, jenže nemohl najít podvlíkačky a celou dobu fňukal, jak ho zebou nožičky).

Tak tomu říkám adresa, jak dělaná pro můj blog :D