PÁLAVA

Jsou věci, které člověk ocení spíše, když je dítě, a jsou věci, které jsou pouze plýtváním rodičovské energie a penězi. Celé dětství nás rodiče tahali po českých hradech a zámcích a jediné, co si dnes vybavím, jsou "klouzací" nazouváky, přitom jsem se opravdu snažila.

Proto jsem na Pálavu vyrazila až teď, respektive už je to pár týdnů... Ne že bych byla až takový přírodovědecký nadšenec, dokonce bych řekla, že díkybohu skrytá přítomnost sklípkanovitých pavouků celou idylu kazila – neodvažovala jsem příliš zastavovat, natož usednout, celý okruh jsme zdolali v rekordním čase, minuli jsme mnoho důchodců i teenagerů, předběhli nás pouze dva běžci. Zato rozkvetlá alej kaštanů byl zážitek na celý život. Ne, kecám... Pro ten den určitě, ovšem když nepočítám vynikající uzenou klobásu v kiosku u parkoviště, kterou jsem si nedala, jenom ochutnala – a dobře mi tak!

Sebe bych nejradši nekomentovala, ale pokud chcete, tak v bodech: ksicht v nejhorším stádiu PD, vlasy ještě dlouhé, oblečení pánské, sandály turistické, batoh neladící, celkově nic moc, kdyby to záleželo na mně, tak nevylézám na světlo světa, ještěže je učitel tak neodbytný...