TO THE CASTLE AND BACK

Tentokrát to bude pohádka o tom, jak jsme měli volný víkend. Poté, co učitel kategoricky zamítl všechny mé návrhy, jsem nechala plánování sobotního dne na něm. V zájmu dosažení společného cíle je důležité, aby měl muž pocit, že on je tím, kdo tomu velí. Já jsem pouze zkorigovala trasu, od původního záměru "dojet do Nedvědice, vylézt na hrad, dát si kofolu a jet zpátky" jsem to nenápadně uhrála na "dojet do Tišnova, dojít pěšky do Nedvědice, vylézt na hrad, něco nafotit a jet vlakem zpátky do Tišnova".

Ráno jsme se trošičku pohádali, protože jsem se neoblékla dostatečně turisticky. Řekl, že v těch šatech budu v lese vypadat jako debil, to prý je moje věc, ale jestli si okamžitě nevezmu jiné boty, tak zůstáváme doma. Ty šaty se nikam jinam než do lesa dávno nehodí a ve výsledku si myslím, že Conversky by mě ušetřily dvou obrpuchýřů, které se mi udělaly z toho, jak mi do těch "echt turistických" sandálů neustále padal písek a prach. A potkali jsme v lese pár individuí, před kterými by se za mě nemusel stydět, ani kdybych si to vykračovala ve večerní róbě.

Člověk by řekl, že 350 korun v hotovosti (víc se nám doma to osudné ráno neválelo, milióny se zhodnocují na účtech) musí na takový skromný výlet bohatě stačit – navíc jídlo na celý den jsme měli s sebou, což se ukázalo jako prozíravé. Jízdenka na vlak, dvě nealko piva a už nám nezbylo ani na prohlídku, museli jsme se spokojit s návštěvou nádvoří (také za poplatek), ani na zmrzlinu. Učitel tomu byl rád, nesnáší prohlídky, kdyby bylo po jeho, tak by nemusel ani na nádvoří, ale to potom nechápu, proč se trmácíme na hrad, když jsme mohli... Radši už mlčím.