Myslela jsem si, bůhví jak nejsem cool a.. nejsem. Nikdy nechápu, kde se stala ta změna od zrcadla k fotce. Někde jsem četla, že člověk sám sebe vidí v zrcadle zkresleně, protože se zaměřuje hlavně na to, co chce vidět. Vidím, že moje představivost je úžasná!
Rádoby ležérní účes ve skutečnosti vypadá, jako bych se tři dny nečesala. Košile mi evidentně pořád sjíždí dozadu a je trochu víc oversized, než bych si přála (a přitom velikost 34 a že bych byla nějaký hubeňour, to teda pardon, ale ke svému velkému neštěstí nejsem).
Sukně je dobrá, před obědem bývá lepší. Nebylo by od věci, zaměřit se na topy s peplem nebo peplumem (samozřejmě bych tu větu mohla přeformulovat, abych se vyhnula skloňování – taky je možné, že je peplum nesklonné). Boty byly láska na první pohled, učitel to později popsal slovy, že jsem "byla úplně u vytržení". Nejsou ani tak nepohodlné, jak jsem si myslela, že budou. Sice v nich zatím nedávám dva dny za sebou, přeci jenom jsou lakované, tudíž trochu tuhé, a taky ta špička! Ale já si věřím.
